30ti leté výročí znovuobnovení našeho střediska probíhalo již v nové klubovně na Jipru.

Akce k výročí obnovení 35 let našeho střediska se bude konat formou přátelského setkání v sobotu 3. května od 13:13 hodin ve skautské klubovně v Nádražní ulici. Mimo slavnostního programu bude pro návštěvníky připraveno i pohoštění. 

Po letech stěhování a sdílení různých prostor máme konečně svoji vlastní klubovnu! Přes obývání spousty míst, ve kterých jsme si vždy snažili zřídit své útulno, a jakými byl například dům na václavském náměstí, vila u hřbitova, bouda na sportovišti, mateřská školka, jsme se dostali až k prahu bývalého Jipra. Klubovnu, kterou jsme svépomocí a za podpory nadace Jaroslava Foglara vybavili do nynější podoby.

18. května byl den, kdy jsme oficiálně prohlásili klubovnu za hotovou, ač nás čeká ještě spousta práce a úprav, dá se škrtnout v kamnech a posadit se za stůl. Květnové počasí ale vyzívalo spíše k posezení venku. Sešlo se spousta pamětníků, bývalých i současných členů skauta a lomnických občanů. Připraveno bylo malé pohoštění, pečené maso a něco na spláchnutí.

Jsme moc rádi, že zavítali i bývalí členové lomnického skauta, ještě z dob před revolucí, od kdy datujeme nynější fungování. O slavnostní přestřižení pásky se postaral Jan Pfeiffer se svou skautskou přezdívkou Racek. Jemu a jeho ženě Jance jsme předali čestné členství našeho 13. oddílu ROH, jako projev díků a jako projev že si těchto lidí vážíme. 

Slavnostní přestřižení pásky Rackem - Janem Pfeifferem, bývalým členem lomnických skautů ve 40. letech

Klubovna je "dostavěna" tak směle dovnitř

Kmen dospělých ROH uděluje čestné členství Janu Pfeifferovi - Rackovi a jeho ženě Jance, jako výraz ocenění a poděkování. 

Spolu s lomnickými pamětníky

Věnování od Racka do naší kroniky

Racek několik měsíců po otevření klubovny zemřel. níže je úryvek z dopisu, který nám Janka zaslala po jeho smrti.

Vracím se k našemu prvnímu setkání v Lomnici. Jsem moc šťastná a radostná, že jsme mohli být při Vaší krásné a důležité oslavě. Byl to silný zážitek. Vaše radost z dokončení velké práce, Vaše přátelství, tolik nejmenších i nejstarších pohromadě.

A radost ze setkání s Honzou, úcta a skautské bratrství. Cítila jsem tu sílu skautské výchovy, spojení jednoho s druhým, s přírodou. A Honza byl dojatý, šťastný, uspokojený a jistě pocítil, co dobrého tam inspiroval, vykonal pro radost dětí a přátel. A pocítil i ten domov, místo narození. Snad se tam trochu rád vrátil. 

Bylo to milé, dojemné a nad tím vším jsem cítila tu možnost s lidmi i při prvním setkání pocítit hloubku a smysl lidského společenství. A za to děkuji.

Hodně radosti ze vší té práce pro druhé.